příběh o slušné dívce

Autor: agáta | Kategorie: deník 8)

moje reakce na to, že mi ještě nepřišel pohled, kterej sem si sama pracně posílala až z tuniska (ok, samozřejmě je pro mámu, ale stejně na něj čekam už věčnost): na ulici stál pěknej cápek, se kterym sme se krátce čekovali, tak se směju. přijdu do baráku, otevřu mříž, najdu klíč ke schránce, otevřu schránku a - nic. slušně vyhlížející a usmívající se slečna se najednou velice zamračí a potichu pronese: “neser mě!” když zjistí, že jí z najednou prohloubený mračeňový vrásky bolí čelo a taky zjisí, že je hrozně vtipná, páč jí sleduje za pultem nějaká paninka z recepce hostelu, začne se smát sama sobě. nestranný pozorovatel by povzdechl a řekl jen: “omfg.”

doháje já mam hlad… a za 12 hodin budu čekat na budějárně na autobus a za 36 hodin taky. to je život. to je život. ať žijou brigády.

ježiš já vim že sem vymletá! ale prostě nemůžu za to že mi najednou leze po dlani mravenec, to by vás nerozhodilo? neřikejte mi, že to neni saboáž, dkyž sedíte u kompu, nic nejíte, sami máte hlad a najednou vám porstě po rucez ničeho nic leze mravenec. no nekecam. a neměl křídla. prostě to byl zhmotněnej mimozemšťan a hotovo. a nezáleží mi na tom, že tenhle příspěvek nemá smysl, páč tenhle blogsmysl vždy postrádal. hýýýýýííííí.