|
10. 06. řekněme si to upřímněAutor: agáta | Kategorie: deník 8) a na rovinu. teď zrovna se nenacházim v nejlepší náladě, tak 3 hodinky, a tak řeknu, že se tenhle den moc nevydařil. Proč? pšt, vim že je to absurdní, puvertální a stupidní. ale co je komu do toho. žejo. každej máme někdy takovýhle nálady. a když neni komu to říct… říkám to akátě. tak poslouchej, ty moje ucho… dneska sem potkala asi sto tisíc kluků. nádhernejch. samozřejmě. všichni sou to umělci. všichni sou tak… jiný. tak krásný. tak zvláštní. hahaha včetně McDreamyho anebo Mr. Right, chcete-li. a všem je couple of years přes 20. fajn. dneska sem kromě testů z češtiny a matyky podělala jednu mnohem důležitější věc. řekla sem tátovi, že pojedu v létě na glena a ať jede se mnou, protože vim, že ho má rád. já naivní krááá–!!! a on řekně, tak jo, pojedem všichni tři. dohajzlu! takhe sem to nechtěla. tati, nesnášim tvou manželku. nenávidim jí, protože ona nemůže vystát mě. ty to moc dobře víš a pořád se snažíš nás násilně spojit dohromady. nebo si toho nevšímáš? nevidíš, jaký na mě vrhá pohledy když cokoli udělám, řeknu, vzdychnu, sleduje každej můj pohyb, gesto a pak tak nechutně s odporem odfrkává..? bože. a já ti chci udělat radost, když řeknu, tatínku, pojeď se mnou na Glena, vim, že ho máš rád, a ty mi na to řekneš: jo, Once se mi líbilo a BLONDÝNĚ taky, tak zarezervuj tři lístky. a já se teĎ tim budu céélý léto trápit. proč sem jenom tak “štědrá” a dostávam furt nějaký pecky… nevim kde mi hlava a srdce stojí a ještě dělam takový kraviny…. akátko, co si kurva počnu! už aby byl ultraparník, chci se tam pěkně zlejt (což se nakonec taky nestane, páč tam nejspíš budu pod mamčinym dohledem, ale na tom nezáleží..). a pak Únos. to taky nevyjde, je mi to jasný, takže se na tu dovolenou moc těšim. “Always look on the bright side of life”, tudu, tudu, tudutudu tudu… takže v pátek je taky nějaká Akce. míšo, dík za pouvání. a taky díky za tvou trpělivost při patláni mi henny na záda. jo, to bude asi dnešní kotva. věc, co ě táhne dolů. věc, na kterou sem se zase tak moc těšila, že nevyšla. nevim proč, prostě… se to ani trochu nechytlo. výborně. jo a ještě jedna ěc, dost zásadní. pak když jsme šly s mámou domů, co nehrajou z recepce fitka? placebo. 20 years. k posrání, ano, to mě už dneska dodělalo. hele, dost, kašlu už na to. kašlu. fakt že jo. mějte se všichni krásně, když já dneska nemůžu, můžete vy :-* |