už ne

Autor: agáta | Kategorie: deník 8)

tenhle den byl dost…ne moc, byl fakt zasranej, abychom v tom měli jasno. střílet malý děti…kéž bych je tak nikdy nechtěla. dneska mě mí amalí milí bratři vzbudili činěním nějakýho bordelu už v 6, páč prostě měli vstávat brzy. a já měla vstávat až v osum. a tím začal tenhle den…vymazat a začít znovu, líp. celej ho překopat….byl to den nejvíc nahovno, až na ten manickej záchvat smíchu při obědě. jinak…zabít fakt že jo…..a jestli budu mít 4 z dějepisu, tak to nejsou planý kecy, nic, porotože to bude…..totálně v řiti. totálně…. dobrý no…pak sem jela do orifu, doma sem šila… na stroji. a pak mě přepadla další vlna depky, když sem zjistila, že se někam stratilo jedno šitíčko. tudíž nemam jehlu a potřebuju ještě něco azšít v ruce…. doháje….. proč tu eště sem, co na tom světě dělam…. sem tady ejnom se svejma kámošema a už nic víc neočekávám, nechci, ne. nebaví mě to….nebaví mě vpodstatě nic. a pak to všechno dopadá tak, jak to dopadá….. dneska se na další kecy už nezmůžu. ano, jedno pozitivnum další jsem našla: zatáhla sem legálně taneční. s tim, že s takle oteklym malíčkem fakt tancovat nehodlám a že se rači budu učit matyku. nechci tam chodit. ty tance už sou nahovno…základy umim a stejně se mi nejlíp tancuje s kačkou, takže…nevim no. nemá cenu tam chodit….bez nádhernýho člověka, kterýho můžu pouze očumovat a nic víc se taky obejdu. kurva rakev bych si vlastně mohla začít vybírat..nebo aspoň pomoct s náhrobkem:D písniček už mám hodně, tak nevim….prostě co tady, stejně…máme už jen 4 roky přesně - pak se všechno tak neskutečnym způsobem posere, že to ani nemáme zdání….. no ne, já sem o tom všem přesvěčená, matura nahovno, budu se na ní učit tak rok jak debil, pak dostanu nějakou uplně debilní otázku, a co. fajn. pak budou zkoušky na nějakou školu….a nedostanu se tam. a jestli jo, budu se tim chvíli a občas bavit a potom budu chcípat a zas šrotit nějaký sračky…a k čemu to::prostě k čemu??? pak pudeš támle někam makat zas jak debil, abys měl prachy, abys je moh zaplatit za nájem a jídlo a další věci. a takle to budeš dělat do tý doby, dokovad jich buďto nebudeš mít dost, anebo dokud nebudeš tak starej, abys musel přestat. pak budeš brát nějkaje uspolenej důchod a tvý blízký tě stejně budou furt obírat o prachy…a budeš starej a budeš luštit křížovky, pv lepším případě furt čumět na nějkaou bednu nebo plíst ponožky a hrát karty. a pak se jednoho rána probudíš a zjistíš, že už nežiješ…

tak vám teda přeju dobrou noc. přeju nám, abychom se porbudili i do toho dalšího zkurvenýho rána, ve kterym nás, konkrétně zejtra, čeká kompozice z matyky a další podezřelý podivnosti jako třeba latina. udělejte něco ať si jí nevyberu jako seminář, né-li jako obor na vejšce…strašně mě to láká, ale na to fakticky nemam. ne.

a vážení, je to tady, třetí vlna smutku v dnešním dni, přišel jára: čau, jak se máš? vypadáš nějak…hrozně unaveně…. a pak prej: jo my víme že je to nahovno…všechno je nahovno. takovej je život, jednou si nahoře, pííísk a pak zas dole. a kdyby nebyla bolest, nemohla bys bejt ani šťastná . . . . . . .