út, st

Autor: agáta | Kategorie: deník 8)

cítim, že neni čas. teče….utíká, letí, pádí…a už se nikdy nevrátí…just in our memories… takže vůbec nejsem na netu. shánim vánoční dárky, ale stejně vim, že to nestihnu a že se budu honit jak debil, abych pro všechny měla to nejlepší. a vim že mě to bude štvát…deptat. už jen..ha ha 19 dní? ocže, toto letí jak sviň fakt že jo. takže. včera: stávka (dýdžejůůů) né, učitelů, ale divadlo. no comment. emsý oběd, charleston, erik:D domů. luxor. jo a na příkopech a vůbec ten den nikdo nešel….mno nic. bella. oukej, středa…škola nejvěčí pohoda, až na ty dvě setiny….mikulášský schody. no, tak aspoň hezká vzpomínka. odpo kavárna, babička, večeře u tatínka. doma dělam že se učim, teď zase vysedávam tady a potřebuju se na zítra naučit skoro na všechno. říká se tomu supra…a jedinej, kdo byl dneska “jo”, asi byli ty italové u jídelny, sry bella, I know you don’t like them, but…they were goodloking, to nezakecáš woe:D
ale néé..ta angličtina mě dneska fakt požírá..ale co…už je zas 11…řikam že ten čas letí a sere mě to. řikam že mě vánoce serou. a že dělam, že je všehcno ok, vánoce, ok, fajn, všechno zvládnu…ne. možná je to trochu maska. přetvářka. kundapárek, na ty dárky, co sem vymyslela, potřebuju minimálnš dva měsíce…hej já řikam že příští vánoce někam odjedu…pryč…žádný zaje*aný dárky…ať žije komerce…jo, přesně ta komerce, která nás všehcny…zabije. sežere. zničí. zadupe zalšape a tak podobně, možná bych měla přestat mlít tyhle sračky a třeba zvednout zadnici a připravovat nějaký ty dárky… a ty za tou obrazovkou taky….