Autor: agáta | Kategorie: zakázané statusy | (0) komentářů

agáta cítí takový divný prázdno. neví, po čem přesně se jí stejská, myslí si, že po bráškovi, dlouho (dva dny?) se s nim neviděla, nemluvila s nim dlouho, naposled včera večer si psali na fb a nestačí to- zvláštní.

anebo je to prostě muž, kdo mi chybí?

anebo mě pořád mrzí Tamten Muž? Asi ano. A co na to jan tleskač?

hovno cajk: nene

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (1) komentář

pořád mě to mrzí a mrzet bude. a pořád bude moje naivita doufat, jsou věci, který se jen tak nemění, ač tempora mutamur et nos mutamur in illis, pokud si to dobře pamatuju.

že něco není v pořádku signalizuje to, že tu sklesle sedim a nezbejvá mi nic jinho než pojídat čokoládu - těhotná nejsem a tohle skoro nikdy nedělám. možná je chyba v tom, že jsme se dneska asi hodinu fakt učila, asi tak po pěti letech. další chyba byla podívat se na stránku s informacema o přímačkách na arte. táta řekl, abych to zkusila. ha a já si to přečetla a - neamý nároky typové maj. to jsme an sebe teda dost zvědavá. no uvidíme no… stejně to nezáleží na mě.

fajn, zpět k tématu?

kolej? cajk vole… neumim a nechci se smířit s tim, žebych to dělala s někym, komu je úplně ale úplně jedno, s kym to dělá, halvně že dělá a vůbec nemá snahu o něco trochu hezkýho v tom, žádná posraně mrňavá špetička náznaku romantiky nebo citu - ne prostě jen uspokojení a ty jdi do prdele, je mi to jedno, jsem rád že tu jsi - že tu jsou tvoje genitálie, vlatsně překážíš, vůbec tě tu nepotřebuju, jen tu díru.

prostě pocit…

ta čokoláda je zasraně hnusná.

:p

statusosaurusové.

víš co, víš co?

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

 už aby bylo to úterý.

frustrace, deprivace.

už je mi všechno totálně jedno. absolutně. pořád něco řešim, až mě z toho třeští hlava. stejně ten ančin status měl pravdu. a když si zvyknu, že je to smutný, už mi to tak smutný nepřipadá. prostě tohle ej dnešní doba.

anebo mi dejte jiný řešení.

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

kurva, ztratil se mi brácha, mám s nim jet na chalupu, těšim se na to a potřebuju si s nim popovídat a přes dvě hodiny ho někde nahánim a nemůžu se mu dovolat. super. ten svět je fakt pojebanej:D

rekapitulace

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

tak. vážení. je mi to líto. po 11 hodinách (teď je tedy poledne; psala jsem ve čtrtv na dvě v noci, ne?) mám na vše trochu jiný náhled. špatně se mi spalo a probudila jsem se se scvrklym žaludkem.

že jsem naivní, to se o mně všeobecmě ví, to je jasný. ale nevěděla jsem….. že na lásku se nehraje.. já v ní věřila a ’smála’ se ančinýmustatusu “životej je tvrdej, tak nemiluj a mrdej”. řikala sem si, jo, haha, jasný, ale nemyslela jsem to tak vážně, jak jsem pochopila včera, že to doopravdy je. ne nadarmo bráška říká ženám “díra”. prostě to tak je… konec, dětská léta, konec aspoň části mojí naivity! nesmíš věřit na lásku. už nikde neni. všechno je přes sex. vztah? ha ha, co to je? a to jsem ještě včea říkala,že víra je to nejsilnější, co máme. možná jo… věřila jsem, že mi to s tim klukem vyjde.včera jsem simyslela, že jo. kecy. jen spolu budem možná chrápat. nic víc, nic míň. prostě se vzpamatuj. na lásku hrajou jen ty dva muži, který po mně tak slintaj a ty já tak moc nechci. takže sbohem, lásko, ahoj, sexe, asi se všechno vždycky už budetočit jen kolem tebe.

přeju hezký zbytek prázdnin.

ahoj zlato:)

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

agátko:) jak žiješ? je 3. 3. 2010, 1 hodina, 15 minut. už jsem přes hodinku doma a dostávám se k tobě, abych ti po docela delší době řekla něco moc moc moc moc příjemnýho. ale žádný detaily, zlato… nechci nic předbíhat a vlastně… už to ani tak moc nechci řvát do světa. povim ti jen tohle: byl to velmi velmi příjemný večer/ + odpoledne + půlka noci / hmmm. agáto, nic moc se nestalo, nemysli si, ale třeba - a teď už to má dost reálnej podklad - třeba bude dosti brzo něco víc. dobře kecam, žádný třeba, je to tak na 90% jistý…. jo, mám se fajn:)

takže, vážení:

.

.

VEŘTE

.

.

A neřešte, že tenhle příspěvek vlastně vůbec nemá vpodstatě smysl. neřešte. neřešte! užívejte si života, když to jde, prosím:)

Henri de Toulouse Lautrec

Autor: agáta | Kategorie: Kultura | (0) komentářů

Studie k obrazu Žena natahující si punčochy.

zdravím…

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

do nebes…

hlavně, že jsem na něj dnes myslela, když jsme se na angličtině bavili nějak stupidně o smrti, prej jestli telefonování může způsobit rakovinu. robert dodal, že takhel by umřít nechtěl, že chce umřít v klidu s blízkejma. a že hlavně ne mladej.

ha, kebiči, mrdat…

památná hláška.

dneska jsou to tři roky.

pan konrád lorenz a kachny (imprinting)

Autor: agáta | Kategorie: psychologie | (0) komentářů

něco jsem našla:)

Autor: agáta | Kategorie: Nezařazené | (0) komentářů

nemám co dělat/nechce se mi nic dělat, přehrabuju se počítačem a našla jsem tohle (což je hlavně pro elišku; já jsem se v tom celkem dost našla) (nevim odkud to mám)

Doba ticha ( 20.leden – 18.únor )

Jedenácté období roku charakterizuje střední poklidná fáze zimy. Podle starých moudrostí se Země očisžuje, a to ještě dříve, než příroda znovu ožije, než pocítíme první sluneční paprsky a vše začne znovu růst. Svěží vzduch posiluje a působí stimulačně.

Lidé tohoto období jsou velmi aktivní, vnímaví a působí dynamicky a nekonvenčně. Mají rádi vše nové, předsudky a tabu jsou jim zcela cizí. Často běhají od jedné věci ke druhé, a tak zbytečně plýtvají svou energií, která jim později schází. Bývají rovněž snílci s velkorysými plány a romantickými představami, které jsou často nereálné a neuskutečnitelné. V uplatňování svých názorů mohou být netolerantní a tvrdohlaví. Jsou bystří a originální, nespoutaní, obětaví, ale také vzpurní. žijí činorodým a zajímavým životem. Lidé tohoto období jsou velmi dobře přizpůsobiví, ale jakmile pocítí přílišné omezování, trpívají stresem. Pocižují odpor k jakékoliv formě vynucené poslušnosti. Otevřené, jasné a rovnocenné vztahy mezi lidmi jsou jim nadevše. Bytostně touží po sebezdokonalování, jsou nároční k sobě i k jiným. Na jejich názor je možné se spolehnout, protože umí dobře poradit. Jsou přátelští, dobrosrdeční a ochotni druhým kdykoliv pomoci.

Jsou to tvořiví a tvůrčí jedinci s výrazným komunikativním nadáním. Jsou schopni dosáhnout úspěchu v každé práci. Velmi často se angažují v humanitárních projektech a sociální práci. Vhodná jsou i povolání jako učitel, lékař, dobře se uplatní v archeologii, elektronice a vědecké činnosti. Jsou dobrými manažery a organizátory, jejich velkou předností je umělecké nadání.

V citové oblasti mohou mít problémy, dokáží být velmi vášniví, ale také chladní. Přejí si dokonalého partnera a sami se za dokonalé považují. Mají tendenci si svého partnera idealizovat, nebývají žárliví, ale nevěru nedokáží nikdy odpustit. Zpravidla si vybírají jednoho partnera na celý život.

Zdravotní stav těchto lidí je průměrný. Většina z nich vyznává zdravý životní styl a pravidelně se podrobují preventivním lékařským prohlídkám. Pokud onemocní, zdravotní stav se může zhoršovat jejich nespavostí a nechutenstvím. K nejcitlivějším místům patří lýtka, chodidla (proto pozor na úrazy), krevní oběh a nemoci s ním spojené. Prevencí je častější pobyt na čerstvém vzduchu a změny prostředí.

!

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

agátko, co mám dělat, abych se v životě vyhla psaní odbornejch textů, který mi nedjou, nebaví a nikomu k ničemu nejsou? vždyť je to strašně zbytečná ztráta času pro všechny, pro ty, kdo to píšou, i pro ty, kdož to musí číst. o stresu kolem toho ani nemluvě. jenže. já chci studovat, chci se dozvídat nový věci, ale chci ty věci dělat pasivně. tohle je fakt oserózní… ne snad????

Autor: agáta | Kategorie: zakázané statusy | (0) komentářů

tereza… je chlípná.

ne že byste to nevěděli. jen mě to připadá zajímavý, takhle napsaný.

jajej…

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

ze samý zoufalosti už ani nemám sílu brečet. několik dní za sebou se necejtim nijak, ne že tohle fakt potřebuju. myslim si, že ta zasraná škola (promiň týno, já už v tomhle stavu jinak nemůžu, výhru si plně zasluhuješ) mě otupila už i v tomhle. jediný se jí stále nepodařilo, pořád mi neni úplně jedno, co tomu lítacímu tříďasovi nakecám, když tam chodit nebudu. o to zase nejde, jde o to, že i doma bych umřela. ukousala bych se. tam aspoň přijdu na jiný myšlenky. taky debilní, ale míň sebelítostivý, což mě přepadá pokaždý, když sem doma. ach jak já potřebuju vypadnout.. přestat myyslet.

víš, dneska mě došlo, že nesnášim i tu pitomou psychologii. prostě ne. tohlety idiotský kecy poslouchat někde pět let a dělat z toho zkoušky a psát další miliardy stupidních seminárních papírů se kterejma si stejně učitelé vytíraj - uši? proč mam studovat, proč mam vůbec něco dělat, proč nežiju v primitivní společnosti, která se honí jen za jídlem? proč žiju ve společnosti, kterou zajmá jen hezký tělo a xichtík a peníze? prč? proč se nemůžu rozbrečet, proč se nemůžu složit, abych se vzápětí zase oklepala, usmála se, hodila to všechno za hlavu a byla opět šťastná, jako většinu času? proč? nevěřim že na mě začínaj doléhat maturitní stresy, prostě nevěřim, maturita je jako ptačí chřipka, tuny se o tom nakecá a nic. nevěřim. jen vim, že sakra potřebuju lásku anebo aspoň blízkost nějakýho muže. hmm a když už jsme u toho a mám tak pitomou náladu, řeknu vám svoji další myšlenku, kterou už jsem možná jednou naznačila. totiž že kdybych nebyla blbá, dávno jsem mohla mít několik mužů - což takhle chorvat, což takhle míša, což takhle fotograf? všichni by mě láskou zahrnovali. ale néé, slečince se jeden nelíbí, protože je moc starej (dobře u něj je pádnej důvod jeho infantilní nebo minimálně stydlivý chování na jeho věk), pak další, no ten má prej moc výlkohý o slečnu to bolí:D a ten poslední, kterej jí přinesl k nezáživnýmu svátku tři nádherný růže, který držely asi dva tejdny, kluk, kterej jí vyjadřoval tolik náklonosti, galantnosti a cojávim čeho všeho - a ona ho nechce jen proto, že jí balil už před deseti lety, pak se neviděli a pak ji začal balit zase - nebo proč? slečinka neví? slečinka umí jen skuhrat, jak jsou všihcni pitomí nebo jí nevyhovujou a jak je kolem ní málo lásky (za tim si ale stojim). hele víš co? běž spát, holky tyhle výlevy stejně vůbec nezajmaj, maj svých problémů dost. a i kdyby ti někdo chtěl poradit, ty si poradit nenecháš, prootže si myslíš, že v tom pravda neni, že je někde kdesi a ty si ji máš najít sama. no to je sice možný, ale good luck, madam. dneska se nemám ráda. ano, chybí mi moje štěstí. ten pocit…

a přitom za to nejspíš může zase mužskej… a k tomu ta adcsxncasybxyxnbfvedsnclj dnfunv ycx škola!! zabíte ji prosim, tu školu! ty předměty, tunohabojnou nud a opruz a všechno! pojďte tam přijít, pozvracet průjezd a odejít… tomu se říká protest. já už fakt nevim. a nemam ráda zoufalství. ne.

je čtvrtek, 23:54.

in spe

Autor: agáta | Kategorie: slovníček | (0) komentářů

budoucí, příští, v budoucnosti

mene tekel

Autor: agáta | Kategorie: slovníček | (2) komentářů

naléhavé varování, tajemná výstraha

futurismus

Autor: agáta | Kategorie: Kultura | (0) komentářů

 ”DNE 20. ÚNORA 1909 vyšel ve francouzském deníku Le Figaro zakládající manifest futurismu. Vymyslel ho italský literát Filippo Tommaso Marinetti. Dějiny umění dvacátého století byly obohaceny o nové umělecké hnutí, které se prosadilo především v malířství a poezii a opravdu zaniklo až v roce 1944, kdy Marinetti zemřel.” ( http://www.reflex.cz/Clanek35172.html )

když jsme si promítali tenhle obraz, bylo mi jasný, že ho musim zprostředkovat taky agátě…

Giacomo Balla – Dynamika psa na vodítku, 1912 (olej na plátně, 90 x 110 cm)

urgentně

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů

ti něco, agáto, potřebuju říct.

Týká se to dnešního dne, sled tří rozmanitých věcí, jež pojí neviditelná linka.

A taky se potřebuju vykecat před tim, než… otevřu e-mail… protože jsem viděla, že mi přišel od belgický rodiny - a já se bojim přečíst, co v něm stojí. Děkujeme slečno za váš zájem ale nevyhovujete… vždyť já s nima tak počítám! Nevim nevim, vlastěn jsme děsně zvědavá, co tam je:D ale to až za chvíli.

Dnešek.

Fránina, delf, b1. Ráno jednoduchost největší, ale ta ústní? Co jsem to tam proboha mohla mlít? Hlouposti, dle mého názoru. nevim, nepamatuju se, byla jsem úplně mimo a teď jsem mimo jen o něco míň.

Další věc: hend potom jsem šla s tátou na kafe, úplně vymimoňená a táta se na mě jen kouká a směje se mi, vlastně v dobrým, ale když sem mimo, nedivim se nikomu, že se mi tlemí. Ok.. No jenže. jsem si i přes svou dnešní zasekanost uvědomila, že mě tyhle schůzky pekelně štvou. Vadí mi, že mi nikdy nic neřekne. nikdy jsme to neřešila, byla jsme na to zvyklá, ale rostu a začínám si víc všímat věcí kolem sebe, věcí, který mě ovlivňujou, věcí, který můžu nějak změnit. Ačkoli.. to moc nedává smysl. Neřeknu tátovi: hele, chci tě líp poznat, vyklop mi na sebe něco. no takhel si to úplně nepředstavuju, jde o to, že lidi o svý minulosti prostě moc nechtěj mluvit. je mi jedno, kolik měli rodiče kluků a holek, kdy a kde a s kym; u mámy je to jiný, myslela jsem, že ybl táta její první a že se mi to snad stydí říct nebo já envim, ale ten víkend prostě hodně věcí změnil, já nevim jak mám to mám říct, vlatsně se mi nic nechce vysvětlovat. věc se má pouze tak, že jsem si uvědomila, že absolutně neznám svou rodinu (a pravděpodobně už jsme vám to oznámila včera). a že se věci nemění, když já o sobě nic netajim. svět mě… pekelně vytáčí v dnesších dnesch. a vlastně ani nejsem schopná říct, jestli si za to můžu sama, nebo ne. dlouho jsme nic neřešila.. a teď mi všechno začíná docházet.

no a pak jsem vám chtěla říct o jiný věci ale myslim, že to za to fakt nestojí. ne ne ne:)

teď si jdu přečíst toho maila a pak se uvidí.

kája nemá co číst

Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (1) komentář

protože agáta se neozývá.

kde vězí?

těžko říct, vždycky si sdělovaly úplně všecko. Nic se mezi nima nestalo, to ne, jen je možná agáta nemocná nebo ztratila řeč.

Ale teď si uvědomuju, že je to opravdu už dost dlouho, co jsem psala poslední pořádnej příspěvek.

Co se ted děje?

začneme od maličkostí, pak se to třeba samo vynoří. Jo a jestli ne, vynořim to sama, chce se mi povědět vám o mé naivitě. O naivitě, bez který už bych tu byla nebyla. zajímavé slovní spojení, ale přesto myslím, že dává smysl.

Ano. Sedim na svý červený točící židličce, ukrajuju si Pařížskej dort, s cheesecakem ty nejlepší, k tomu zelenej čaj a zase poslouchám pink floydy. Po docela dlouhý době!

Dort už jsem dojedla. Ach. Ano, já nikdy nebudu alkoholička, vždycky když budu smutná, staršně všechno splácám, pak usnu a pak bude dobře. Nepiju ráda.

A teď ani nejsem tak moc smutná, ba ne, pociťuju něco jako zklamání, nudu, ale zároveň naději i tptální rezignaci na všechno. O naivitě. Pořád doufám, že napíše. Pořád nic. A to už to v sobotu nějak vypadalo, probůh, rozčiluje mě! Věta “ozvu se” je zabijácká. Je. No a co… bude dobře. Ani já na tebe nemám čas, pane, nemysli si:)

Prostě tohel je neřešitelná věc, takže radši o něčem jiným.

Dneska jsem konečně dozařídila všechno potřebný k přihláškám na vš a ještě tenhle týden je tam osobně zanesu, ty který nejsou potřeba posílat ani donášet, mi dneska přišly mailem jako potvrzené, asi po dvou týdnech. nádhera…zítra fránina, brzy konec asistence, v enděli přípravný kurzy psycho, nějaký ty oslavy a události, neděle večer balet popelka v opeře; deadline pro odevzdání psychoseminárky. vůbec nečtu. vůbec. dneska jsem po několika měsících vstala ve všední den s pociem “tyjo, vyspala jsem se celkem ucházejícně! tedy nezvykle dobře.”

“a za chvíli začne tát sníh a všechno bude v háji” myslim an tebe týnko, tohle je napsané slušně:) baví mě ta “sázka”

co novýho? víš ty vůbec, agáto, o mým stěhování?

funny thing. Une chose rigolo… Léta chci vypadnout. před lety maminka řekla: v žádným případě, až po maturitě! a před maturou řekla: ne, já nechci, aby tu kluci byli pořád, chci abys měla klid na učení, pak se rozhodli, že mi snad pronajmou pokojík někde v klídku a pak se o tom zmínili známý a ta řekla, že má volnej jeden pokoj u ní a ať jsem klidně tam a pak mi řekli moji blízcí přátelé, že si našli přespříliš velkej byt po kamarádovi a ať tam jdu s nima a já souhlasila a měla velký plány… a pak jsem šla na shamballu a stala se ještě větší věc, rozešli se bráška se slečnamaaa zrovna ve chvíli, kdy už máma začla souhlasit, že budu bydlet s těma kámošema a asi mi nepovolí nic jinýho, nežli bydlet právě u brášky. ale toho se trochu obávám. po rozhovoru o “dírách” si řikám, že tam budu dost překážet, což bych nerada, protože přejme mu to! Jenže. jenže… já jsem teď vklidu. kluci tu dva týdny nebyli a já si užívala… jenže v pátek zas přijdou. jen na týden, ale budou tu. dobře, tak mám aspoň plán na jarňáky, budu bydlet u brašuldy, odvezu si tam nějaký věci… halvně abych tam měla tu postýlku, nic jinýho přeci nejni třeba. takže takhel se věci mají, víc netřeba rozebírat.

dneska jsem si koupila novou tramvajenku, končí 17. 5., první den našich maturit. Do té doby třináct týdnů. času…:) klid:) halvně ty seminárky, ať už to máme z krku, přemoci se chodit na bižu a filo a je dobře, je dobře! žijem, jíme, smějeme se brečíme, spíme, bavíme se, co víc, co víc?!

a nakonec: dum spiro, spero…… to se asi teď hodně hodí… tak se mějte hezoučky:) já se zas ozvu.

haiku

Autor: agáta | Kategorie: Nezařazené | (0) komentářů

člověk se

z nedostatku lásky

přežírá.

tohle byl taky slib:)

Autor: agáta | Kategorie: Nezařazené | (0) komentářů

http://www.youtube.com/watch?v=i9iq9gdeIE4

velká FUN:)

Dérain

Autor: agáta | Kategorie: Kultura | (0) komentářů

slibovaný.

nemůžu si pomoct, prostě se mi líbí. nedokážu o těch dílech mluvit, což eliška ví, nedokážu vůbec mluvit, což ví všichni, neumim se pořádně vyjádřit ani ve psaní, což víte vy. jsem vlastně postižená. možná jsem měla býct hluchoněmá. ale to zas ne, to bych nemohla poslouchat tu úžasnou muziku… prostě se mi to jen líbí.

aha, okružní silnici v estagne už jsme vám sem dávala, ani o tom nevim. nicméně to považuji stále za jeho nejskvostnější dílo. ano, dkybych měla prachy, určitě si něco z jeho tvorby pořídim. tak časem:)

mimochodem zrovna dneska jsem koukala že je novej rekord v aukcích, socha se prodala za dvě miliardy, tak na to nevim, jestli někdy budu mít… jména neuvácím, poněvadž jsem líná si pro ty noviny zajít:D myslim ale, že to byl Kráčející muž.

1) ilustrace první knihy pana Bretona:

2) skvostný portét Madame Carco

3) Three Trees, L’Estaque, 1906

tohle se mi hodně líbí. a je to v muzeu v jeruzalémě:)

4) 5) Charing cross (bridge)

6) přístav v londýně (moc se mi nelíbí, ale připadá mi to tak typický)

7) a tohle bude též londýn:) (připomínající moneta) (ale monetje v impresionismu samozřejmě nesrovnatelně lepší, teda řekněme takhle, pane dérain, váš londýn touhle technikou je skvost, jo, dobrej pokus, kámo:D) berte mě prosím s rezervou. však vy víte.

mimochodem… doporučuji <3

Autor: agáta | Kategorie: Kultura | (0) komentářů

ano! radiohead, in rainbows, album vydané 10.10.2007, mnou objevené tenhle týden. a pořád a pořád si to pouštim znova, protože je to dokonalý…:)