Autor: agáta | Kategorie: deník 8) | (0) komentářů
no vidíš. sem pěkně zkažená. uplně všim. co je to za nadpis? a víš jak sem chtěla začít? tenhle článek pojednává… taky by se mohlo říct - ty už to nehul. hahá, kdyby tak bylo co.
venku bude pršet. je tam pekelně dusno. jako v létě… dnešní den byl jinačí než ty ostatní, zima skončila, s ní i poflakování a příliš častá návštěva kaváren, čajoven a různejch jinejch utrácilišť peněz. tomu, že skončila zima, taky nasvědčuje to, že sem právě teď dojedla uplně poslední čokoládičku z těch tří adventních kalendářů, který nebyly moje, ale tak co, poflakujou se tu od listopadu a kluci o nich neví… tak sem je sejmula a po tři večery mi s nima bylo moc dobře. hmm… těma čokoládkama. jejich chutí. hm.
v tuhle chvíl večeřim. prej si mam ohřát párky… konečně pálivý. s hořčicí a křenem. a pivním rohlíkem. párky se teda ke mně moc nehodí, ale je to jídlo a jídlo máme rádi. tak mě tak napadlo, že bych mohla bejt kuchařka. profi, v nějaký high restauraci… you know… no nedapadlo to přímo mě. pár lidí mi to povídalo. a já vařim hrozně ráda…a doufám že dobře:D:D
dneska ve škole..podivný. tak i tak. nejdřív matyka, kterou tak jakože chápu, ale tyhle příklady… jo já vim, “nenaučíte se to jinak, než že budete počítat, počítat, počítat.” oukej, o půlnoci sem spočetla dva příklady a myslela sem že ten testík dam… pyča sem no. to víme. takže z toho bude tak za pět, páč sem to fakt neskutečnym způsobem zvrtala. pravděpodobně jsem byla ještě dormiens8-) jó kdybych taky nebyla líná, tak to napíšu správně. to latinský… co je to… participium..?? uueeeeh…radši nic. to bych se asi moc neměla vychloubat s tou jedničkou z testu z latiny což… ale to bylo jenom naučit se nazpaměť 74 sloves… nic to nebylo. jo a z tý češtiny, z tý “těžký” tříotázkový sem dostala za dvě 
kdyby si pančelka přečetla i ty zbývající dvě otázky, pravděpodobně budu mít minimálně trojku, ale tak…nestěžuju si, no. mohla bych vytáhnout spoustu známek na konci roku…. jó? aha? věříš si viď. dobře dobře dobře…jako ve většině případech tě, má racionálí části osobnosti, poslechnu.
po škole jsem jela do orifáče. a jak to tak vypadá, už sem tam dva roky… nevim kdy přesně to bylo a v tuhle chvíli to nehodlám řešit. je to jedno.. pravděpodobně jsem vydělala nějakou sumičku pičku peněz. pak jsem jela na hřbitov, protože je to odtamtud blízko, protože jsem měla chuť tam jet a taky protože - dneska je to třináct let. 13. dědečku, já tě nestačila poznat… nepamatuju si tě. možná… že si tě dokážu vybavit akorát z fotek, bez nich bych tvou podobu dohromady nedala. letí to… je duben. prvního dubna. haha, dneska bylo apríla… a to vim jenom díky natty, která včera vymejšlela, co komu dneska provede… chudince, ani v jednom případě se jí to nepovedlo 
dvakrát někoho poslala, že ho někdo hledá. dvakrát toho někoho ten určitý opravdu hledal. smůla. btw dneska má má exspolužačka narozeniny.
pak jsem jela k mámě do práce. vlastně, vezla jsem její kolegyni objednávku, kterou mi dneska volala, takže…to byla docela rychlost. takhle jednam já. objednáš, dostaneš co nejdřív. no dobře, ne vždy tomu tak je:D ale na nový zákazníky se musí zapůsobit. na ja. nó a pak jsem se nechala unášet svejma converskama, který vždycky jdou a všechno hezké pošlapou… nééé, nene. jenom jsem priostě zase šla, kam mě nohy nesly. a kam mě nesly? kam asi! vinohrady? kubelíkova? bože…. ars amatoria anebo ars amandi? učili sme se amatoria, v češtině, kdybyste si nemohli vzpomenout - ovidius. ale pravděpodobně je správně ars amandi. nikdo se nezeptal… jo přehnala sem to. ale včerejší debaty mi nedaly… jenom sem šla kolem. jenom sem byla zjisti číslo domu.. jenom sem přemejšlela, jen sem se nechala unášet! jenom jsem……….
někdo je zamilovanej, někdo neni a někdo je zamilovanej nešťastně. myslim že to se týká většiny lidí:D ale tak jako co… já si nestěžuju. neřikam že ho nechci. ba přespříliš. ale kdo si počká, ten se dočká. já… nemůžu. a pššššt.
příští čtvrtek je v lucerna music baru jedna z mých nově objevených a oblíbených kapel, totiž bajofondo tango club. ooou, žeru je!! to jsme si takhle jendou seděly v čajovně… jedné nejmenované - které asi. měly jsme tam - co asi. a při tom kouři hrála dokonalá muzikáá… a já se ptala, co že to pouští, že je to sakra dobrý. “to je bajofondo tango club. argientinská kapela, která byla zakázaná…” něco takýho sem rozumněla, nevim, jestli zakázaná. to zrovna jsem pak nezjišťovala. ale hned ten večer, co jsem šla z čajky, sem začla hledat a hledat a - a taky stahovat. jednou si nějaký ty originály pořídim. to se nebojte… dnes ne, ani zítra, peněz není dostatek. byt je prioritou…ale s těma pár korunama na svym účtu - nevim kdy budu mít svůj byt… jedině kdybych…. pryč od snů. dneska už ne… nooo a abych se vrátila zpátky k tématu, bajofondo. jo. no v orifu se válel štos nějakejch zadarmikočasáků. Zoom, kulturní přehled, od kaváren přes fitka a masáže až k hudbě. a tam co nečtu? jo, otevřu to a: bajofondo tago club, čtvrtek 17. LMB. a co mě napadlo? né, vůbec sem celičkej den nemyslela jenom na něj. páč sama bych tam enmohla jít… tak jsem hledala, s kym bych tam tak mohla jít, kdo by mohl podobnou hudbu poslouchat… jojo. ale nezavolám mu. ne. nepůjdu tam totiž vůbec. nebudu kuli tomu brečett, slibuju 
ani o půl hodiny později neprší. jenom spadlo pár kapek, vzduch je lépe dýchatelný a o poznání chladnější. a je to tu zpátky. zimička. a vítevyco? o víkendu jsem byla na chalupě, přijel tam taky bratránek (ten mladší) a - v pátek - sníh. tak jsme v sobotu jeli do špindlíčku poslední letošní lyžování… miluju!!! a v neděli? makala jsem na zahradě, kam přišlo jaro, po sněhu ani památka….
a teď mě napadá… můj vyvolený asi opustil věk mého oblíbeného čísla. nevzpomínám si, kolikátýho se narodil… nevim co je za znamení. nevim. nevim o něm ksakru nic. jen to, že ho chci. na dýl…
sem náročná, co? a - vadí ti to?? :-*
